Zatímco až donedávna mezi věřícími i religionisty převažovala historická škola, která tvrdí, že Ježíš byla historická postava skutečně chodící nohama po zemi, nyní se začíná karta obracet.
První, kdo přišel názorem, že Ježíš nikdy nežil, byl božský Voltair. Pevný vědecký rámec získala mythologická škola zásluhou Davida Friedricha Strausse (1808–1874), který sice nezpochybňoval reálnou existenci Ježíše, ale jako první přišel s mythologickou theorií jeho zázraků. Tento hegelián sepsal fundamentální dílo Das Leben Jesu kritisch bearbeitet I–II (1835–6). Evangelia zasadil do 2. století. Po vydání svého díla se Strauss samozřejmě stal obětí zuřivého útoku fanatických věřících (byl vyhozen ze školy). Své dílo hájil tím, že křesťanství nevyžaduje fakta, nýbrž ideje. A to platí dodnes. Ve 30. letech 19. století navíc ještě nebylo vidu slechu po Darwinově evoluční theorii, radio–karbonové methodě apod. To by historicitu evangelií nebral vážně asi už vůbec nikdo.
Vlastním zakladatel mythologické školy je hegelián Bruno Bauer. Nicméně od věku positivismu pak přeci jen převažovala historická škola. Situace se mění teprve, když Earl Doherty vydal The Jesus Puzzle (1999, ISBN 0968601405). Jak známo, vlastním zakladatel křesťanství je Šavel – sv. Pavel z Tarsu. Vědě však až dosud scházelo vysvětlení, jak mohl Pavel přesvědčit Ježíšovy žáky, aby hlásali něco úplně jiného. Nyní je má: žádní Ježíšovi žáci ve skutečnosti neexistovali a sv. Pavel z Tarsu byl gnostik, příslušník synkretického (zejména život–smrt–vzkříšení, např. Mithras, Attis, Osiris, Tammuz, Dionysus, Adonis, Hercules, Apollonios z Tyany (2–98) a platónismu) a dualistického (např. Bůh v. Satan) náboženství. "The similarities include: healing the sick, casting out demons, eating the flesh and blood of the savior, remaining dead for three days, then rising and lots more." Jako takový byl orthodoxnímu křesťanství podezřelý, dokud ho sv. Polykarp ze Smyrny († 155) nereklamoval pro orthodoxii. Od té doby nikdo nepochyboval o historické existenci Ježíše až do Voltaira.
O gnosticismu hodně víme díky objevům v Nag Hammadi v roce 1945. Pavlovy epištoly jsou nejstarší křesťanské texty. Rozpadají se do dvou okruhů: Římanům, obě Korinthským, Galatským; Filippským, 1. Thessalonickým a Filemónovi jsou nepochybně autentické, přičemž pouze Ferdinand Christian Baur zpochybnil též Filippským, 1. Thessalonickým a Filemónovi. Jeho názor je ale ojedinělý. Pastorální epištoly (obě Timotheovi a Titovi) sepsal sv. Polykarp. Ostatní mají neznámého autora: Efeským, Kolosským, 2. Thessalonickým a Židům. "In all of Paul's epistles, (about 80,000 words), he never mentions a historical Jesus! He never heard of Mary, Joseph, a birth in Bethlehem, King Herod, the miracles, ministry, no trial by Jews, or trial by Pontius Pilate. In other words, the man who invented Christianity had no idea that Jesus walked the earth."
Gnostici rozlišovali exoterní a esoterní učení: "If it be true that the Gospel of Mark originally existed in the form of larger “Secret Mark” document used for instruction in the Christian mysteries but then was drastically expurgated for use by the uninitiated, a very great amount of material may have been expunged indeed! If the brief note (Mark 14:51-52) about the youth who fled naked during the melee attendant upon the arrest of Jesus is an example of a passage that accidentally eluded the expunger, the mind runs wild contemplating what sort of document Secret Mark must have been before being neutered for public display."
Gnostik Pavel ke svému náboženství reálně existujícího Ježíše nepotřeboval. Dostal po přečtění Starého zákona vise stejného typu jako měl Muhammad a to stačilo. "I have argued that there is good reason to believe that the Jesus of Paul was constructed largely from musing and reflecting on a supernatural 'Wisdom' figure, amply documented in the earlier Jewish literature, who sought an abode on Earth, but was there rejected, rather than from information concerning a recently deceased historical individual." Jenže jednotlivé gnostické sekty mezi sebou soupeřily. A větší kredit dostala ta, která začala tvrdit, že její učení je podloženo reálnými lidmi a zázraky a mohla se opřít o "historické" záznamy – evangelia. Začal doslova hon o to, který text které školy bude nejdůvěryhodější. A k tomu sloužil zápas o seznam apoštolů, kde se každá škola snažila protlačit svého vůdce co možná nahoru:
- Šimon (שמעון; Cephas, Πετρος Petr)
- Jakub, syn Zebedeův (Boanerg, Větší)
- Jan, syn Zebedeův (Boanerg; יוחנן Joánán). Údajný evangelista.
- Ondřej – pochybné řecké jméno. V evangeliích je rozpor, zda to byl rybář, nebo žák Jana Křtitele.
- Filip – pochybné řecké jméno.
- Bartholoměj (bar-Tolmay, Βαρθολομαιος)
- celník (publikán) Matouš (מתי Mattay, Ματθαιος) / Levi, syn Alfeův. Údajný evangelista. Publikáni byli kollaboranti s římskou okupační mocí. Na základě paralely mezi Mt 9, 9, Mk 2, 14 (kde je tento celník nazýván Levi, syn Alfeův) a L 5, 27 (kde je tento celník nazýván Levi) je kladeno rovnítko mezi apoštolem Matoušem a apoštolem Levim. Podle tradice se jedná o jednu osobu; Matouš je jméno, které přijal později: "Pánův dar".
- Judas / Tomáš (תוםא = Didymus = Dvojče)
- Jakub, syn Alfeův (Menší; יעקב Jakov). Byl bratr celníka Matouše a bratr Ježíše (podle katholíků nikoliv).
- Tadeáš / Juda Jakubův – církevní tradice tvrdí, že jde o jednu osobu, ale ve skutečnosti se zřejmě jedná o tři různé lidi: Thaddæus (Thaddaios), Lebbæus a Juda. Byl bratrem Šimona a Jakuba Alfeova (Mk 6, 3): "Což to není ten tesař, syn Mariin a bratr Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův?" Podle pozdějších textů byl totožný s apoštolem Tomášem, ale to je otázka. Křesťanští apologetové vysvětlují zatemnělou existenci Judy nenávistí evangelistů k Jidáši, která se přenesla i na jméno jeho jmenovce apoštola. Proto se i do češtiny, angličtiny a dalších jazyků se Juda překládá odlišně od Jidáše, ačkoliv jeho jméno je hebrejsky, aramejsky, řecky i latinsky totožné.
- Šimon (שמעון) Kananejský (Kananaios; Zélót; qana). Podle tradice není totožný s Šimonem, bratrem Ježíšovým. Podle pozdějších textů byl totožný s apoštolem jménem Thaddæus / Lebbæus / Juda, příp. Tomášem, ale obojí je sporné.
- Jidáš Iškariotský (יהודה איש־קריות, Ιουδας Ισκαριωθ). Jeho postava dává závažné theologické otázky: buď Ježíš o jeho zradě nevěděl nebo jí nedokázal zabránit (pak by nebyl vševědoucí nebo všemocný), anebo Ježíš de facto Jidáše pověřil, aby ho zradil, aby se naplnil jeho úděl. Pak ale Jidášovi nelze nic vyčítat. Navíc pokud Jidáš trpí v pekle za Ježíšovu smrt, která vykoupila lidstvo, tak nepřímo trpí za vykoupení lidstva. Jidáš tak trpí za lidstvo mnohem více (věčně) než Ježíš (dočasně na kříži). Je proto pro vykoupení lidstva mnohem důležitější než Bůh Syn.
- Matěj (מתי Mattay, Ματθαιος)
- Šavel (Pavel)
Jak se shoduje naprostá většina religionistů, Markovo evangelium je nejstarší. První zmínka o apoštolech je v Mk 1, 16. Officiální seznam je Mk 3, 16–19: "Ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi - Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jímž dal jméno Boanerges, což znamená 'synové hromu', Ondřeje, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Iškariotského Jidáše, který ho pak zradil." Druhé nejstarší evangelium je Matoušovo. První zmínka o apoštolech je v Mt 4, 18. Officiální seznam je Mt 10, 2–4: "Jména těch dvanácti apoštolů jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil."
Poslední synoptické evangelium je Lukášovo. Officiální seznam je L 6, 13–16: "Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly: Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem." Skutkové mají officiální seznam v Sk 1, 13: "Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův." Janovo evangelium zná pouze 7 apoštolů.
Je zjevné, že brzy v souboji o supremaci přestalo stačit pouhé tvrzení, že zakladatel školy měl vidění Ježíše. Bylo nutné tvrdit, že byl jedním z Ježíšových žáků. "That made their church much more authoritative than churches whose founders had only had visions." Ale ještě větší sílu měl nárok, že zakladatel místní církve je Ježíšův příbuzný. Toto pověření však bylo zpochybněno vložením textů o sporech Ježíše s vlastní rodinou: "So, you will make Jesus be rude to his mother at the wedding at Cana: “Woman, what have I to do with thee?” [John 2:4] You will have him reject his entire family at once as in Mark 3:3ff: “There came then his brethren and his mother, and, standing without, sent unto him, calling him. …And he answered them, saying, Who is my mother, or my brethren? And he looked round about on them which sat about him, and said, Behold my mother and my brethren! For whosoever shall do the will of God, the same is my brother, and my sister, and mother.”" Nakonec katholická církev existenci Ježíšových příbuzných zcela odmítla, s výjimkou jeho Matky.
Můžeme jednotlivé gnostické sekty identifikovat? Jednou z nich určitě byli žáci Jana Křtitele. Druhou žáci Šimona–Petra. Oba původně nezávislí představitelé vlastních kultů byli podřízeni Ježíšovi. "But the Peter of the gospels is clearly a god who had to be shown inferior to Jesus. There appears to have been a Samaritan god named Simon who, like Mithra, was given the nickname of Peter (“rock”). He could walk on water and held the keys to the gates of heaven." Vysoce pravděpodobná je jerusalémská zelótská sekta "bratrů Krista" – Jakuba, Josefa, Judy a Šimona (Mk 6, 3), k níž dále patřil Levi–Matouš, Thaddaios–Lebbæus–Juda a Jidáš Sicarius. Prvním jerusalémským biskupem byl Jakub Spravedlivý. Ačkoliv tradice odmítá jeho ztožnění s některým z obou apoštolů Jakubů, je zjevné, že to byl Jakub Menší, syn Alfeův. Druhým jerusalémským biskupem byl Šimon Jerusalémský. I zde tradice odmítá ztotožnění s apoštolem Šimonem Kananejským, ale to je opět jen snaha zakrýt skutečný stav po zániku jerusalémské sekty. Zvláštní postavení má Jidáš Sicarius. To, že byl ve všech evangeliích zavržen (nejvíce v Janovi), svědčí o jakémsi blíže neurčeném mocenském zvratu uvnitř raného gnosticismu. "Not all the churches knew of the story of the traitor Judas and his two deaths – a story unknown even to Paul. (I Cor. 15:5, even though a late interpolation into the Pauline text, has the resurrected Jesus appear “to Cephas, and afterwards to the Twelve,” not Eleven.) Nor does I Cor. 11:23 show any knowledge of the Judas story. While the King James Version reads “Jesus the same night in which he was betrayed…” – incorrectly rendering the Greek verb paredideto as “betrayed” – the New English Bible reads “Jesus, on the night of his arrest…”" Po porážce jerusalémské sekty převzala moc římská skupina. Vůdci dalších gnostických sekt byli Ondřej a Filip. A to už nebyli Židé, nýbrž Řekové.
Gnosticismus byl poražen. Přesto dodnes zůstal křesťanství vlastní allegorický výklad Nového zákona.
Prameny a literatura:
- Frank R. Zindler: The Twelve: Further Fictions from the New Testament
- Jim Walker: The God Who Wasn't There. A Film Beyond Belief.
- Robert Eisenman: James the Brother of Jesus: The Key to Unlocking the Secrets of Early Christianity and the Dead Sea Scrolls. Viking Penguin 1997
- Historicity of Jesus#Jesus as myth
- Jesus-Myth
- Earl Doherty
- Authorship of the Pauline epistles
- St. Simon
- Apollonius of Tyana
- Saint Polycarp. In Encyclopædia Britannica
- The Bishops of Rome, the Popes; the Patriarchs of Constantinople, Jerusalem, Alexandria, Antioch, Armenia, and the East; Archbishops of Canterbury and Prince Archbishops of Mainz, Trier, Cologne, and Salzburg