Hlavní – chtělo by se skoro říct jediný – důvod, proč přišel Bůh Syn na zem a vtělil se v Ježíše Krista, proč se Bůh stal člověkem, je to, aby se člověk mohl stát Bohem. Vy, co jste all ears: zapamatujte si to! To je mystická essence křesťanství. Jazykem hinduismu bychom to mohli parafrázovat tak, že Átma se stala Májou, aby se Mája mohla stát Átmou. Pro buddhisty: nirvána se stala samsárou, aby se samsára mohla stát nirvánou.. Pro eckhardtisty: Nadbytí se stalo Bytím aby se Bytí mohlo stát Nadbytím. Pro obecné metafysiky: Absolutno vstoupilo do Relativna, aby Relativno mohlo mít podíl na Absolutnu.

„Technicky“ to vysvětluje teologie učením o dvou přirozenostech (oúsia) v jedné osobě (hypostasis) Ježíše Krista. Měl v sobě přirozenost božskou i lidskou, které jsou "nerozlučné, neměnné, nerozdílné a nesplývající" (dogma VI. ekumenického koncilu v Konstantinopoli r.681). Tím spojením posvětil naši lidskou přirozenost, „protáhl“ ji smrtí a vzkříšením, a učinil ji tím schopnou obožení (theósis), jež je cílem křesťanského života. Obožením získává duše podíl na božství, aniž by s ním splývala (to je základní „rozdíl“ oproti hinduismu), člověk se stává synem Božím Milostí; slovanský termín je „blahodať“, což je lepší než „Milost“, která sugeruje i jiné, sentimentální významy. V tom je rozdíl mezi námi a Ježíšem Kristem, který je Bohem svou nestvořenou podstatou, „podle přirozenosti“. Obožením získává i tělo neporušitelnost a schopnost obnovy při Vzkříšení na konci dnů.

Proměna naší přirozenosti k tomu, aby byla eventuálně schopná obožení, se realizuje prostřednictvím Ducha svatého, kterého člověk získává při křtu a kterého obnovuje prostřednictvím přijímání svatých Tajin Těla a Krve Páně, po předchozím Pokání (= zpověď, pochopitelně nelicoměrná), pomocí nestvořených božských energií, které jsou onou blahodatí, jež je zas projevem nebo účinem obecně metafysické Boží Imanence. Duch svatý, „dárce života“ (rozumí se života věčného) je zdrojem nejrůznějších darů, které pramení z Jím zprostředkované blahodati. Božské energie proměňuji naši přirozenost a dávají těm, kteří dary Ducha svatého získali, řadu schopností, které „normální“ člověk nemá (jasnovidectví, konání zázraků apod.) Dá se tedy i říct, spolu se sv.Serafímem Sarovským, že cílem křesťanského života je získání darů Ducha svatého.

Na zemi přebývá a působí Duch svatý v jediné svaté obecné a apoštolské Církvi, která je mystickým Tělem Kristovým. Kdyby byl Ježíš stvořený, jak tvrdili ariáni, nebo v Něm byla Jeho lidská přirozenost od božské oddělena, jak tvrdili nestoriáni, nebo naopak se Jeho lidství v Jeho božství jakoby „rozpustilo“, jak učili monofysité, nebo kdyby měl jen jednu, božskou vůli, jak tvrdili monothelité, pak by naše plné obožení nebylo možné. Proto tolik sporů, dohadů, schizmat kolem Kristovy osoby a přirozeností, proto "trvá Církev na božství Ježíšově".