Foucaltovy Dějiny šílenství jsou povinnou četbou každého intelektuála. Plasticky ukazuje, jak novověké absolutistické régimy ve snaze mít své poddané pod kontrolou nepřipustily volný pohyb "bláznů" ve společnosti a zavíraly je do blázinců.

Krok druhý bylo rámci politické korrektnosti přejmenování bláznů na psychicky nemocné pacienty a blázinců na psychiatrické léčebny.

Krok třetí bylo zneužívání blázinců (nebojme se "nesprávných" pojmů) totalitními régimy. Ten, kdo s régimem nesouhlasil, musel být buď ideologický nepřítel, nebo blázen. Adekvátní postup proto bylo potrestat nepřítele žalářem či smrtí a opatřením proti bláznům byla jejich isolace v ústavech.

Vzhledem k tomu, že jsem byl našimi kamarády rovněž diagnostikován jako blázen, opravdu jen nerad bych byl proti své vůli v takovém ústavu zavřen, i když by někdo možná toto řešení přivítal jako ho vítal establishment v dobách kommunismu.