Jedním z nejsmutnějších dědictví kommunismu je nízká resistence proti propagandě všeho druhu. Vskutku, nezávislé a analytické myšlení nebylo to, co by se za kommunismu nějak honorovalo. Výsledek je tristní. Noviny typu Mladé fronty do nás cpou jednostranné a ničím nepodložené žvásty. Mnoho lidí považuje Železného za národního hrdinu a další berou Klausův názor, že nezávislý novinář je contradictio in adiecto, za pravdivý.

Jak už dávno rozpoznal Tomáš Pecina, jedním z hlavních viníků tohoto stavu je Svobodná Evropa, která místo hledání pravdy padni komu padni do nás hustila antikommunistickou propagandu. Po roce 1989 její roli převzala Pravda a láska a její vlajková loď - Respekt.

Pokusíme se jeden takový antikommunistický blábol rozebrat názorně.

Průměrný měsíční plat byl [v roce 1965] pouhých 1493 korun hrubého, zatímco v roce 2003, z kterého jsou zatím poslední kompletní statistické údaje už 16 917 Kč a letos už průměrná mzda v Česku přeskočila hranici 18 tisíc.
Srovnávat životní úroveň v roce 1965 s životní úrovní v roce 2003 je příslovečné srovnávání jablek s hruškama. Bylo by to stejné, jako kdyby se KSČ v roce 1965 chlubila s posunem životní úrovně oproti roku 1927. Když už chce někdo srovnávat, tak např. rok 1989 s rokem 2004, byť i tam je rozdíl 15 let, takže by to bylo stejné jako srovnávat rok 1989 s rokem 1974.

V roce 1989 byla průměrná mzda 3 170 Kčs, tedy 2,12x větší než v roce 1965. Výrok "Průměrný plat byl v roce 2003 více než jedenáctkrát (přesně 11,3x) vyšší než před čtyřiceti lety," je tedy nutno upřesnit na: "Průměrný plat byl v roce 2003 nominálně více než 5,34x vyšší než v roce 1989." Vzhledem k tomu, že inflace byla zanedbatelná, mohou se kommunisti chlubit, že za 24 let životní úroveň zdvojnásobili.

průměrná mzda v Česku přeskočila hranici 18 tisíc.
Jo, s arimetickým průměrem jdou dělat různé fígle. Jak ale správně uvádí Ron, když ty máš dva koláče a já nemám žádný, v průměru máme každý jeden. Takhle tedy ne, přátelé. Pokud se chceme o nečem bavit, nechť je to medián. Ten se za kommunismu s jeho nivelisací mezd blížil průměrné mzdě mnohem více než nyní, kdy průměrou mzdu zvedají různí ti Železní s průměrnou mzdou vyšší než 1 000 000 Kč měsíčně.

V roce 2003 ale činil nájem za obecní byt 3+kk ve skutečnosti 1818 (bez poplatků).
Tohle aspiruje na blábol roku. Kolik lidí v takovém bytě bydlí? Tržní cena nájmu 3+kk v Praze byla kolem 10 000 Kč (spodní odhad). Pokud skutečně platí, že "v roce 1985 jste ale za bydlení ve 2+kk platili 358 korun", tak v paritě kupní síly je to dnešních 1900 Kč. Za kommunismu se tedy bydlelo 5x levněji.

Jak tedy nesrovnávat jablka s hruškama? Především je nutno vycházet ze spotřebního koše. Pokud za bydlení utratíme 50 % příjmu, tak nám na ostatní statky zbyde 50 % (dnes). Pokud za bydlení utratíme 10 % příjmu, tak nám na ostatní statky zbyde 90 % (kommunismus). Poměr 1 : 5 v neprospěch kommunismu je tedy nutné dále radikálně snížit.

A k tomu všemu je třeba se podívat na reálný spotřební koš. Zatímco v roce 1927 měl radio jen ten nejbohatší, v roce 1965 ho měl každý. Zatímco v roce 1965 většina domácností měla černobílou televisi, v roce 1989 už většina domácností měla barevnou. Zatímco v roce 1927 počítače ani neexistovaly, v roce 1989 hodně nadšenců mělo osmibitové počítače a první zájemci též 16bitové.

Zkrátka a dobře: Na kommunismu je možno hodně věcí kritisovat, ale nikoliv takhle barvotiskově.