Může být pro mnohé z vás, vážení čtenáři Vrby, zajímavé stanovisko křesťana k situaci, která nastala po zveřejnění karikatur Mohameda v dánských novinách. Osobně bych podobné obrázky nenakreslil. Docela jednoduše proto, že muslimy znám a vím, jak obtížná je s nimi domluva. Navíc mi podobný humor není příliš blízký.

Ale stalo se. Dánské noviny otiskly řadu karikatur zpodobňující Mohameda s bombou místo turbanu a další humorné obrázky Mohameda. Což vyvolalo nevoli všude po světě od muslimů, kterým se to nelíbí. Celé dění je více než podivné. Představte si, vážení čtenáři, že jakési noviny, které snad mají své jméno v Dánsku, ale ne ve světě, otisknou karikatury Mohameda. A spustí se celá řada událostí, kdy jsou páleny dánské vlajky a jsou přepadány zahraniční ambasády.

Hned první věc, která mně přišla na mysl, že to nemůže být náhoda. Jakoby někdo hodil pomyslnou sněhovou kouli ze svahu a spustila se celá lavina. Lavina, která za sebou nechává jenom spoušť a zkázu. Díky nastalé situaci, ať už je za tím vším kdokoliv, se dozvídáme jaké je myšlenkové rozpoložení, myšlenkové klima nejen v Evropě, ale také ve světě.

U nás Evropě ctíme jednu zásadu a to je svoboda slova, svoboda projevu. Některé státy na ní lpí více, jiné méně. Postkomunistické státy se teprve učí, jaký je obsah, jaký je význam svobody, potažmo svobody slova. Což je evropské dědictví. Pokud někdo otiskne něco, s čím někdo jiný nesouhlasí, může pochopitelně očekávat nesouhlasnou reakci. Ale to s sebou přináší svoboda slova. To je tak říkajíc „daň“ z vydobyté svobody. I vy, čtenáři Vrby, často nesouhlasíte s mnohými názory, které si tady přečtete. Ale aby nějaké obrázky v nějakých novinách vyvolaly tak zápornou reakci v celém muslimském světě?

Možná je to jenom další střet zcela odlišných názorových hodnot. Hodnot, na kterých my Evropané lpíme a muslimskému světu jsou tyto hodnoty zcela cizí. Učebnicovým příkladem je to, že jak v Austrálii, tak i v Anglii byly vládám dány podněty od místních muslimů ke zrušení vánoc! Jednoduše se muslimům nelíbí, že slavíme vánoce. Při diskuzi na jednom nejmenovaném servru, mi jeden z muslimů oznámil, že vánoční výzdoba je pro něj „provokace“. Jinak řečeno, odmítá uznat to, na čem je Evropa postavená, na její kulturní tradici a na historických hodnotách. Což je mimo jiné i židovsko-křesťanské dědictví.

Ovšem tento střet hodnot našeho světa s hodnotami světa našich muslimských bližních obnažuje další problém. Je to integrace muslimů do celého evropského domu. Pokud jsem občanem nějakého státu v Evropě, potom jsem také součástí dědictví, se kterým je tento stát spjatý. Je to kulturní a historické dědictví, které vytváří naše vlastní sebeuvědomění, vytváří nás tím, kým jsme. Tedy, že jsme Čechy, Slováky, Poláky, Němci aj.

Naši muslimští bližní by především toto měli mít neustále na paměti. Nikdo přece po nich nechce, aby slavili vánoce. Jestli se rozhodnou jinak, je to jejich osobní volba. Ale je už na pováženou, pokud by nás začali nutit, abychom vánoce neslavili, protože vánoce chápou jako provokaci. Tohle je totiž omezení naší občanské svobody. Svobody, kterou jsme si v naší republice vydobyli v roce 1989.

To je přesně ten problém, na který bych rád poukázal. Většina muslimů je v evropských státech jenom díky imigraci, díky přistěhovalecké politice z nějakého jiného neevropského státu. Tedy majoritní kultura je ta domovská, ta ve které našli muslimové své útočiště. Islámská kultura a tradice v Evropě je minoritní jak svojí historií, tak počtem vyznavačů islámu v porovnání s námi Evropany.

Není možné, aby nám bylo diktováno, co máme dělat a co ne! Ještě takovým politováníhodným způsobem. Kdy se pálí vlajky a napadají ambasády. Jediný možný způsob vyjádření nesouhlasu je jít takovou cestou, jakou mně nabízí legislativa jednotlivých států Evropské unie. Pokud s něčím nesouhlasím, tak přeci nezačnu pálit vlajky a přepadat ambasády. Buď se obrátím na soud a podám žalobu. Nebo využiji té stejné svobody slova v médiích, která je dána všem bez výhrad a dám tak najevo, jaké je moje stanovisko ke vzniklé situaci.

Osobně se obávám, aby například našim muslimským spolubližním v budoucnu ještě ke všemu nezačal vadit i náš křesťanský letopočet, protože je to „prý“ uráží. Oni přece mají svůj vlastní letopočet a ten jediný je „pravdivý“. A jak si vůbec my Evropané dovolujeme odmítat jejich „správný“ pohled, jejich „správné“ vidění světa.