Účelem této sociologické stati je analýza ritualizace chováni Klanu Jahuů v experimentálním habitatu Sprcha.

Domníváme se, že kořeny ritualisace bylo lze spatřovat v několika jevech, jejichž výskyt na Sprše k našemu politování ustal. Prvním z nich bylo rituální kvílení Klanu ve chvíli, kdy některé z jeho Světel vyhlásilo svůj odchod, např. Boutros nebo Tomáš. Členové Klanu spustili vytí a štkaní, kterým dávali jasně najevo, jaká je to pro ně a pro Sprchu ztráta. Nelze si myslet, že by se snad Světla Sprchy bez tohoto povyku nevrátila, nicméně tyto tryzny jaksi ospravedlňovaly jejich návrat a usnadňovaly ho („no když teda chcete...“).

Návrat v prvním i druhém případě pak provázel další jev: rituální pění paján. Zde se účastníci Klanu střídali v strofách a přípěvech a dávali tak zárodečnou formu jakémusi sprchobyzantskému Akathistu. Navrátilec byl extatickými výkřiky ujišťován o radosti, jakou jeho znovuobjevení vyvolává, nechyběly ani lyrické momenty dojetí a introspekce; v ojedinělých případech spoluzapěl antifonálně i sám navrátilec.

Bohužel, vyštváním všech nepodajných elementů ustala potřeba teatrálních odchodů. Kvílení i pění paján utichlo před tím než se mohlo ritualizovat v nějakou kanonickou liturgickou podobu. Tím zůstává internetová kultura ochuzena o tento pozoruhodný proces v projevu lidové slovesnosti.

Jedinými společenskými procesy, ve kterých se Klanu ritualisaci podařilo završit, je rituální výprask a rituální čištění srsti. Jak už uvedl akademik von Schimmelmann zde a zde, chování Jahuů podstupuje proces postupné ritualisace. Původně účelový výprask ideologicky pomýleným účastníkům diskuse – ať mimo vlastní Klan nebo i výjimečně samorostlým členům Klanu – se změnil v religiosní obřad, provázený s nemenším zaujetím pro věc než když šlo mrchařům o ideovou čistotu. Tato hypotéza byla v praxi ověřena nejen empirickým pozorováním, ale též i dosazením cizího kontrolního subjektu „007“ do smečky Jahuů. „007“ disponuje názorem, který se odlišoval od oficiálního názoru Respektu i Klanu. „007“ byl ihned po zveřejnění svého článku podroben rituálnímu výprasku, přesně jak před experimentem předpovídal von Schimmelmann.

Nejčastěji je to Kapitán, který nastupuje „na krev“, jindy to jsou neopatrní nováčci, dříve i gogo. Domníváme se, že je to proto, jelikož na Sprchu čas od času zřejmě opravdu dorazí reálný přírůstek, který s sebou vždy nese nebezpečí ideologické diverse. Proto se Klan rituálním výpraskem udržuje v trvalé formě, aktivní bojové pohotovosti a je stále připraven bránit ideologii Respektu v její čistotě a své teritorium. Bojovou morálku dále též udržuje tzv. rituální čištění srsti. V přirozeném habitatu se primáti ujišťují o vzájemné náklonnosti vybíráním blech. Ve virtuálním prostředí, do kterého jsme skupinu Jahuů pro experimentální potřeby vsadili, tento rituál probíhá pomocí vzájemného pětkování. Tendence „vybírat si blechy“ se zintenzivňuje při rituálním výprasku.

S rituálním výpraskem však nelze směšovat vzájemné boje mezi samci a samicemi o místo v tlupě. Hádky Maxe s MM nebo Michaely s Andy jsou upevňováním popř. restrukturováním hierarchie v tlupě a týkají se výhradně mydlících se soupeřů, ostatní členové stojí mimo, výjimečně zasáhne alfa-samec, sezná-li to nutným. Rituální výprask Kapitána nebo Gabriela Svobody je společnou akcí celé tlupy, je povinný jako sobotní návštěva synagogy nebo nedělní návštěva kostela a kdo nebije s námi, bije proti nám. Slitování je projevem nemístné slabosti a takový člen tlupy riskuje své místo ve sprchovací hierarchii.

Tento referát je předběžnou zprávou o výsledcích studií našeho vědeckého týmu. Výzkum stále pokračuje a bude průběžně doplňován dalšími poznatky, pokud ovšem mezitím nedojde k zániku Sprchy nebo invazi místních Žžidů a rozpadu tohoto unikátního studijního kolektivu primátů.