Vrba.NET

Sedím si v klidu (sobota 30.V) pod ještě bílými Skalistými, zpívám s Waldou při čtení e-mailů a kliknu na Týden. Pecka! To, že už je na Věčných lovištích mě zaskočilo. Pan Peňás vůbec nepřehání, Walda byl Chlap mezi českými jevištními panáky s výjimkou Jana Wericha. Máma - zpívala s Kraugartnerem - byla fešanda a líbil se jí. Táta (už coby intelektuál u lopaty) se s ním seznámil ve „Filmáči“ ještě než byl slavný; kolem tátovy party haurů bylo hodně krasavic; táta to většinou zatáhl, občas i za tehdy neznámého Gotta. Táta mi v podalpském Lucernu vyprávěl, jak sympaťák Walda - už slavný - přisedl a zaplatil rundu; slavný Gott už se k nim neznal. V 75‘ Walda přijel do Curychu, sál byl nabitý a moc se líbil i místním. Hned po koncertu jsem skočil do kapsy za oponou a zavolal na Waldu, „já jsem Sandy mladší“. Přišel ke mě a říká, ty jsi syn Sandyho, ty čáro, já tě pamatuju jako malý pívo? Kývl jsem a povídám, „táta je od 69‘ v Lucernu. Chlapsky jsme se objali a Walda mi řekl z blízka do očí: „držte se, bude líp“. Nikdy na to nezapomenu. Už jsem Waldu pak nikdy neviděl. Na závěr chci uvést, že Walda byl též špičkový kytarista a banjista, to vím z dob Rokoka. Pouze španělština to rozlišuje: el guitarrista (99% nás brnkačů) a el guitarrero (Walda, Paco de Lucia, atd.) Dodnes hraji Waldovy fláky Americko-českému publiku u táboráků i na festivalech a „Slavíci, Zuzana“, atd., se i nadále líbí. Vsadím se, že právě teď sedí s Werichem a spol. v zákulisí nebes a dávají andělům lekce srandy a swingu. Robert Sandy jr.